CURRICULUM VITAE aneb Můj životopis
Dr.Dr. Jan BERWID-BUQUOY, docent rer.pol.
TABULKOVÝ ŽIVOTOPIS
Otec: Jan Antonín KOPECKÝ (1926 - 1970), výtvarník.
Matka: Věra Marie Fleurentine BERWIDOVÁ-BUQUOYOVÁ (1926 - 2011),
křtěná 13.01. 1926 jako Věra Marie Bervida von Buquoy.
Křestní list Nr. Exh. 399 / testam. (r. 1909), byl vydán v Liberci dne 13.01. 1926,
na příkaz vedení Francouzské vojenské mise v Milovicích (tzv. Druhé oddělení,
francouzská zpravodajská služba na území ČSR),
pod šifrou T1-P-224/2 na základě údajného testamentu vydaného
Ferdinandem hrabětem Buquoyem (1856 - 1909) ve prospěch mé prababičky
Anny Prokopové, zvané Holé (1868 - 1941) provdané Bervidové. Rod Prokopů zvaných Holý z Táborska,
odvozoval svůj původ od legendárního husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného Holý.
Moje matka byla převážně činná jako vedoucí podniků veřejného stravování a to jak v ČSR (ČSSR),
tak i v SRN, Rakousku a v Anglii.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Narozen jako Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, 26.03. 1946 v Praze.
(původní zápis Jan Kopecký byl změněn a zpětně bylo legalizováno nynější jméno a příjmení).
1952 - 1955 - Základní jednotřídka v Miletíně, okres Kutná hora. Můj dědeček, Adolf Bervida,
v křestním listě mé matky: Adolf Bervida von Buquoy (1889 - 1958),
byl v roce 1952 na příkaz vystěhován z Prahy, coby byvalý policejní komisař a jako bratr
Ing. Jana Bervidy (1893 -1962) ministra čs. civilního letectví 1929 - 1938, který po
po únoru 1948 emigroval do USA . Můj dědeček byl antikomunista a 1949 - 1958,
prostřednictvím svého bratra Jana v USA, zpravodajcem americké CIA v tzv. "letákové
aféře" a zakládání JZD na Kutnohorsku. Já a můj mladší bratr Jiří jsme nesměli v Praze
chodit do školy.
1956 - 1960 - Základní osmiletá škola v Praze 1, Masná 13. Do Prahy jsem se směl vrátit,
coby školák, až v roce 1956 do páté třídy základní školy.
1960 - 1963 - Veškeré pokusy mé matky protlačit mě na Střední lesnickou školu skončily neúspěchem.
Měl jsem nevhodný kádrový posudek. Můj otec se v letech 1948 - 1858 nacházel celkem
11x ve vyšetřovací vazbě. Ačkoli se ho StB snažila vydávat za "kriminálního elementa",
jednalo se o delikty neškodného politického charakteru.
Začal jsem se tedy učit kuchařem v podniku Lucerna-Barrandov. V červnu 1963 jsem
se vyučil a v té době jsem již začal psát pro "Dikobraz" jako nejmladší dopisovatel v dějinách
tohoto satirického časopisu (vznikl 1945).
1963 - 1966 - Oficiálně zaměstnancem Hlavní pošty Praha (balíkárna), jinak volným korespondentem "Dikobrazu",
"Mladé fronty", "Mladého světa" a čs. rozhlasu. Sudentem střední večerní školy pro pracující
Na Korábě v Praze-Libni. Maturitu jsem složil v červnu 1966.
1966 - 1968 - Studium práv na Karlově Universitě v Praze. V roce 1967 měl navštívit Prahu bratr JFK
Robert F. Kennedy. Ve spolupráci s ČSM Právnické fakulty KU jsem vypracoval v angličtině pozvání
Kennedyho s žádostí o přednášku na půdě fakulty a osobně jsem písemnost předal kulturnímu atašé
Velvyslanectví USA. Zanedlouho nato jsem byl v Universitní knihovně zatčen StB, odvezen
do Bartolomějské a vyslýchán. Poté byl na Právnické fakultě ustanoven kárný výbor pod vedením
proděkana docenta Dragutina Pelikána, který měl rozhodnout, co se mnou. Věc se protahovala až
přišlo "Pražské jaro" a tím se záležitost vyřešila sama od sebe. Po 21. srpnu 1968 jsem emigroval
do Rakouska.
1968 - 1970 - Od října 1968 jsem začal studovat na Právnické fakultě University ve Vídni sociologii. Současně jsem
se stal dopisovatelem Radia Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň. Mým šéfem se stal vedoucí
čs. vysílání Tibor Zlocha. Přes něho jsem se seznámil s Lídou Baarovou, která za ním čas od času
dojížděla do Vídně ze Salcburku. Vedl jsem s ní řadu rozhovorů a zdá se, že byla ve svém životě
vynikající vyzvědačkou. Nazval bych jí "česká Mata Hari".
1970 - 1970 - Odešel jsem z Vídně k naší rodině do Západního Berlína. Byli jsme 1968 prakticky legálně
vystěhováni z ČSSR (moje matka a moji bratři - Jirka a Evžen) až na mého otce. Ten nechtěl
za žádných okolností opustit Prahu, kde se narodil a celý život žil. Vystěhování bylo ze strany ČSSR
legalizováno, tzv. "spojováním rodin". Ze strany SNR se transakce nazývala "pozdní vysídlenci",
tzn. rodin německého původu, které byly vystěhovávány ke svým příbuzným do SRN a Západního
Berlína Já jsem dostal vystěhovalecký pas až dodatečně, prostřednictvím Československé vojenské
mise v Západním Berlíně (zastupitelský úřad ČSSR. Vyslanectví ČSSR pro Záp. Berlín
neexistovalo).
1970 - 1973 - V Západním Berlíně jsem začal studovat na Freie Universität Berlin politické vědy. Byly mě
započteny studijní doby a zkoužky z Prahy i z Vídně a tak jsem mohl již 1973 složit závěrečnou
zkoužku. Jednalo se o dvě možnosti "magistr" (Mgr.) bez diplomové práce anebo "Diplom-Politologe"
(Dipl.-Pol.) s diplomovou prací - obdoba českého PhDr. Rozhodl jsem se pro variantu "PhDr.". Moje
diplomová práce měla titul: "Úloha pracujících v krizích komunistických systémů v NDR 1953 a
Polska 1956 - Srovnávací studie" (originál v němčině).
1973 - 1975 - Svojí diplomovou prací jsem se stal "antikomunistickým expertem". Dostal jsem nabídku spolupráce
s civilní zpravodajskou službou SRN "Spolkový úřad pro ochranu ústavy" (Bundesamt für den
Verfassungsschutz). Mojí úlohou bylo sledovat akce studentských komunistických skupin na území
Západního Berlína podávat o tom písemná hlášení a rovněž sledovat československé emigranty v
těchto organizacích pracujících svými aktivitami pro komunistickou totalitu ČSSR a nebo NDR.
Současně jsem začal pracovat pro západoberlínský americký rozhlasový vysílač Radio In American
Sector (RIAS). Čím jsem se tam zabýval, není určeno pro veřejnost. USA a tím CIA dokumentaci o
RIAS doposud neodtajnila.
1975 - 1981 - V červenci 1975 mě vyhledal můj americký poradce, bývalý ředitel věznice pro válečné zločince
v Berlíně-Spandau (1964 - 1972), Eugene K. Bird (1926 - 2005) a doporučil mi, abych spolupráci s
RIAS ukončil a začal pracovat pro západoberlínský vysílač Sender Freies Berlin (SFB). Vynikající
sportovní komentátor Stanley Schmidt, mě při této příležitosti seznámil s šéfredaktorem SFB
redakce "Ost-West-Journal" Erhardem Albrechtem Jacobem. Mojí úlohou bylo získávat z
komunistického Československa veškeré politické, hospodářské a společenské zprávy, analyzovat
je a připravovat je do vysílání formou rozhlasových příspěvků. Více než 80% posluchačů
"Ost-West-Journalu" pocházelo z bývalé NDR. Vysílali jsme přes sektorou hranici, ale naše pořady
nebyly rušeny.
1981 - 1989 - Protože rozhlasová stanice SFB byla součástí britského okupačního sektoru Západního Berlína,
obrátili se na mne v červenci 1981 dva britští důstojníci "Lawrence" a "Davis" (krycí jména) ze
zpravodajské služby MI-6. Navrhli mně, abych vstoupil do britské armády. Ze základním vycvikem
v British Army jsem začal dne 20.07. 1981 v německé pobočce Královské vojenské policie
248 GSU 2nd Regiment RMP v Západním Berlíně. Základní výcvik jsem ukončil 22.09. 1981
v hodnosti 2nd Lietunant (poručík). Potom jsem coby NOC (Non Official Confident) byl přiřazen
západoberlínské britské zpravodajské službě Intelligence Corps. Co bylo mým úkolem v britské
zpravodajské službě 1981 - 1989 je přísně tajné a do konce života nesmím o tom mluvit i kdyby
se mi na to ptala dokonce samotná "anglická královna".
1981 - 1989 - Pokračoval jsem jako korespondent SFB a Britové mi dodávali ke zpracování a zveřejnění materiály
od svých informantů v ČSSR. Já sám jsem si vypracoval v Praze a v Ústí nad Labem svou
zpravodajskou síť ke které patřili dokonce i vysocí důstojníci Ministerstva vnitra a obrany ČSSR
(viz k tomu Jan Berwid-Buquoy: Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané,
rakouští vojáci anebo ruští bolševici?, Č. Budějovice 2011, str. 91 - 120).
Pod patronací britské zpravodajské služby jsem zveřejnil tyto knižní publikace:
Jan Berwid-Buquoy: Atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy Reinharda
Heydricha. Otevřené otázky v publikacích českých autorů (originál v němčině), Mnichov 1981.
Jan Berwid-Buquoy: Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého
(originál v němčině), Západní Berlín 1986. Jedná se o výběr mých příspěvků vysílaných v SFB
v letech 1975 - 1986. Výběr je dílem mých tehdejších řídících důstojníků britské zpravodajské
služby.
Jan Berwid-Buquoy: Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslava Haška - Legendy
a skutečnost (originál v němčině), Západní Berlín 1989. Jedená se o rehabilitaci Jaroslava
Haška, tak jako o jeho oproštění od nánosu komunistických legend a padělků. Publikace
v letech 1989 - 2002 dosáhla celkem 4. vydání v nákladu 18.500 výtisků.
1989 - 1997 - Moje spolupráce s SFB skončila v březnu 1990. Tím zaniká i naše redakce Ost-West-Redaktion,
která byla typickým produktem "studené války". V prosinci 1989 byla ukončena i moje spolupráce s
s britskou zpravodajskou službou Intelligence Corps. Studená válka byla uzavřena porážkou
komunismu a my "studení válečníci" jsme se stali zbytečnými. Bylo nutné si hledat nová zaměstnání.
Začal jsem tedy, coby docent politických věd, přednášet pro německý Spolkový úřad pro
nevojenskou službu (Bundesamt für den Zivildienst). Ředitel školy pro civilní službu v Kielu,
Welf Blidon, si mě vyžádal jako experta pro záležitosti Východní Evropy.
1997 - 2008 - V listopadu 1997 jsem získal od Městského úřadu Tábor barokní zámek Tábor-Měšice, který
v roce 1545 vybudovali předkové mé matky původně jako renezanční tvrz. 1699 byla tvrz přestavěna
na barokní zámek. Chráněná památka se nalézala ve velmi zuboženém a nepoužitelném stavu.
Milionovými investicemi bylo nutné ji znovu uvést do funkčního stavu. V roce 2000 vzniká na zámku
Český institut mezinárodního setkání (ČIMS), jehož jsem se stal presidentem. V roce 2005
získávám na Freie Universität v Berlíně akademický titul "doktora politických věd" (Dr.rer.pol.)
vědeckou prací "Integrace a separace sudetských Němců v ČSR 1918-20, Teorie nacionalizmů"
(originál v němčině). V rámci ČIMS se konají na zámku osvětové přednášky, koncerty, divadelní
představení a další společenské i kulrurní akce.
2008 - Od roku 2008 se věnuji převážně publicistické činnosti. Stávám se dopisovatelem Aktuálně.cz,
iDnes.cz a Reflex.cz. Mám též své vlastní blogy ČIMS Magazín (čeština), CIFIM Magazine
(angličtina) a TIFIB Magazín (němčina). V roce 2008 jsem se stal členem Svazu důstojníků
a praporčíků Armády České republiky (SDaP AČR), pobočka 41. Tábor a předsedou sekce
pro International Cooperation a přeshraniční spolupráce. Moje zatím poslední kniha (literatura
faktu) vyšla v roce 2011 v Českých Budějovicích:
Jan Berwid-Buquoy: Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané, rakouští
vojáci anebo ruští bolševici? Knihu je možné si objednat internetem:
jan.berwid-buquoy@arcor.de i s osobním věnováním autora.
Cena knihy : 149,- Kč 